Když se podívám zpátky na svůj život, úplně nejvíc jsem pyšná na svoje dvě děti. Dnes už dospělé - WAU, uteklo to.

A jsou samozřejmě i věci, které bych si přála, aby dopadly jinak. Mrzí mě, že se nám s bývalým manželem nepodařilo udržet rodinu pohromadě a po 27 letech vztahu jsme se rozvedli. I to je ale součást mého příběhu. Kapitola, která byla v mém životě velmi důležitá.

Celý život se snažím žít tak, abych byla spokojená a šťastná. Dost lidí s tím štvu.

Zkouším, co mě baví. Hledám svoje hranice a zjišťuju, co opravdu dělat nechci. Nebojím se skočit - a teprve potom začít plavat. Rozhoduju se na základě svých pocitů.

Snažím se žít tak, jako by dnešek mohl být můj poslední den.

A kdyby opravdu byl? Můžu upřímně říct, že jsem spokojená. Život si užívám a nelituju toho, co bylo. Věřím, že na životních karambolech se učíme a rosteme. Plním si svoje přání, i když někdy trvá roky, než na ně přijde řada.

Jedno takové velké přání se mi splnilo právě letos.

Dlouho jsem toužila po tom žít nějakou dobu u svého milovaného moře. Ne jen přijet na dovolenou, ale opravdu tam být delší čas žít. 28. dubna jsem odjela s dcerou na Kypr. A nechaly jsme se zaměstnat jako pokojské.

Díky tomu si můžeme pobyt financovat a zároveň jsem po mnoha letech, kdy jsem většinu dní proseděla u šití nebo u počítače, začala fyzicky pracovat. A moje tělo je nadšené. Konečně jsem zhubla 12 kilo a cítím se opravdu skvěle.

Ale Kypr nerozhýbal jen moje tělo. Rozhýbal spoustu věcí i v mém osobním životě.

I moje druhé dítě se rozhodlo vylétnout z hnízda a staví se na vlastní nohy. Já se po návratu stěhuju do bytu a poprvé za celý svůj život budu žít úplně sama.

Když si to uvědomím, je to vlastně neuvěřitelné.

Nejdřív jsem žila s rodiči a třemi sourozenci. Potom s partnerem, později manželem. Časem přišly děti. Pořád tu byl někdo další. A teď budu jen já.

Je to pro mě obrovská výzva, trochu se bojím, ale zároveň se na ni těším, protože já životní výzvy s radostí přijímám.

Poprvé budu mít prostor opravdu zjišťovat, co chci já sama. Bez podvědomého přizpůsobování se rodině, dětem, partnerovi nebo komukoliv dalšímu.

Brzy si také budu měnit příjmení. To, které teď píšu za své křestní jméno, pro mě patří k životu s bývalým manželem. K jedné důležité etapě, která skončila. Začíná jiná.

Ale jedna láska se mnou jde prakticky celý život a myslím, že právě přes ni mě většina z vás zná.

Šití.

Na svoji Online školu šití i Šicí klub jsem nesmírně pyšná. Vlastně je to moje třetí dítě. Vypiplala jsem ho od plenek. Dala jsem mu obrovské množství času, energie, nápadů i lásky. A stejně jako moje opravdové děti se teď i tohle moje dítě musí pomalu učit stát na vlastních nohách.

Už mu totiž nechci věnovat dvanáct hodin denně.

A já se teď učím, jak to udělat tak, aby zároveň neutrpěla kvalita toho, co pro vás tvořím. Jsem nesmírně vděčná za dnešní online nástroje, díky kterým je to vůbec možné.

I tento dopis vám píšu z Limassolu. Sedím v kavárně Caffe Nero, která se během mého pobytu na Kypru stala mojí oblíbenou kanceláří. A když se nad tím zamyslím, je vlastně báječné, že i odsud jsem s vámi mohla být. Podporovat vás, odpovídat vám, tvořit a sledovat, co všechno vám vzniká pod rukama.

A věřím, že toho spolu ještě spoustu ušijeme.

Jen v Šicím klubu už dnes najdete inspiraci na šest let šití, pokud byste si každý měsíc vybraly jeden projekt. A letos jsem na vaše přání vytvořila také startovací verzi - Šicí klub START.

Beru ho jako svůj dárek všem švadlenkám, které Šicí klub láká, chtějí nakouknout dovnitř, tvořit se mnou, ale zatím nechtějí platit za plné členství.

Možná je vlastně symbolické, že vznikl právě v roce mých padesátin. Protože já sama teď také trochu začínám znovu. Sama v novém bytě. S novým příjmením. S dospělými dětmi, které už mě nepotřebují stejným způsobem jako dřív. S podnikáním, kterému hledám novou podobu. A hlavně s mnohem větším prostorem pro sebe.

Nevím přesně, co bude dál. Ale to jsem vlastně nikdy nevěděla. A asi právě proto mě život pořád tolik baví.

Tak si k těm svým padesátinám přeju: abych měla pořád odvahu plnit si své sny, i kdyby někomu připadaly bláznivé a jít vlastní cestou. Abych nezapomněla poslouchat sama sebe. A abych se pořád nebála skočit. Také jsem nesmírně vděčná za dar, který jsem dostala při narození a to sice pozitivní přístup k životu, jsem ta, co nosí růžové brýle.

Děkuju vám, že jste součástí mého příběhu. A že můžu být prostřednictvím šití alespoň malou součástí toho vašeho. Děkuju za vaši podporu - za každý kurz, za každé členství v klubu. Díky tomu můžu šití učit, tvořit nové projekty a dělat práci, která mě baví celý život. Bez vás by tohle třetí dítě nemohlo růst.

A protože narozeniny jsou od toho, aby se slavily - a já slavím šitím - připravila jsem pro vás malý dárek. Workshop Ušij dárek, který překvapí je zdarma a čeká na vás přímo tady v členské sekci. Šest dní, šest projektů, šest důvodů sednout ke stroji a tvořit něco pro radost.

A pokud vás šití se mnou bude bavit a budete chtít pokračovat - Šicí klub START je tu pro vás. Vznikl právě letos, právě v roce mých padesátin. Jako místo kde šijeme spolu celý rok, bez spěchu a bez pocitu že na to jste sama.

Děkuju že jste tady.

Renata